Historie obce

O založení Nevřeně se nedochovaly žádné písemné zprávy, předpokládá se však, že ji stejně jako nedalekou Nekmíř založil ve druhém desetiletí 14. století některý z příslušníků rodu Hroznatovců. Jméno tohoto českého vladyckého rodu má původ u zakladatele tepelského kláštera Hroznaty. V erbu tohoto rodu byly tři jelení parohy. První písemná zmínka o Nevřeni (Newrzien) je z r. 1364, kdy ji neznámo od koho koupili majitelé hradu Bělá. V r. 1484 koupil část obce panoš Markvart z Úlic, pán na Příšově, záhy ji však prodal plzeňskému soukeníkovi Vítovi. Část byla stále součástí bělského panství. Na základě Vítovy závěti se po jeho smrti v r. 1487 stala Nevřeň na plných 150 let majetkem města Plzně.

Roku 1651 koupil nedaleké panství Nekmíř spolu s Kokořovem, Lhotkou, Příšovem, Tatinou, Třemošnou, Zálužím a Žilovem od Jana Vikarta Vřesovce z Vřesovic císařský polní maršálek Jan Zikmund Bedřich hrabě z Gőtz.

Hrabě Gőtz byl cizinec, měl však za manželku Češku, Marii Isabellu Trčkovou z Lípy, kterou dějiny považují za jednu z revolučních osobností v dějinách Nekmířského panství. Jan Zikmund Bedřich z Gőtz zemřel již roku 1662 a panství se ujímá za své nezletilé syny právě Marie Isabella. Ta přikoupila roku 1663 k Nekmíři část vsi Nevřeně a roku 1668 prakticky dokončila územní rozvoj panství koupí nedaleké vsi Ledce, které tak společně s Nekmíří, Kokořovem, Lhotkou, Příšovem, Nevření, Tatinou, Třemošnou, Zálužím a Žilovem, tvořily nerozlučitelný celek až do konce feudalismu (1848).

V té době už panství vlastnil rod Lobkowitzů, kteří ho v r. 1895 prodali plzeňskému právníku JUDr. Stanislavu Wopršálkovi. Slovník Království českého uvádí, že v r. 1895 byla Nevřeň místní a katastrální obcí s 56 domy a 381 obyvateli a dvěma osadami – Novou Hospodou a Kokořovem.

Vztah JUDr. Wopršálka k obyvatelům Nevřeně byl přátelský, což dokazují historické listiny, které obci poskytl jeho vnuk Ing. Wopršálek z Plzně.

Na konci 19. století byla v obci plavírna kaolínu. Těžba byla zahájena r. 1870. Později se našla snadněji přístupná lokalita u Kaznějova a těžba byla v roce 1897 ukončena, přestože zásoby kaolinu byly značné. Pozůstatkem z té doby je podzemní síť štol a sálů známá jako Spadliny, zajímavá zejména pro speleology z celých Čech.

V letech 1917 – 1921 se jihovýchodně mezi obcí a státní silnicí těžilo černé uhlí na šachtě Irena (od r. (3 těžné jámy). Krátce se hloubilo ještě v roce 1925, téhož roku však byla těžba definitivně ukončena.

V roce 1924 založili pan František Vopat a Josef Hladík výrobnu cementářských výrobků.

Historie názvu obce

Z dostupné literatury jsou zmínky o naší obci prezentovány v těchto podobách:

r. 1364 Newrzien
r. 1484 Newrzen
r. 1584 Nebrzen
r. 1659 Nebrzemov
r. 1838 Nebřem – 1. úřední název od 1854
r. 1924 Nevřeň – úřední list ze 14.dubna 1924

K názvu Nevřeň se vrací údajně z historie, kdy r. 1364 kupují část obce pod tímto ryze českým názvem majitelé hradu Bělá. Název Nevřeň byl uváděn také za vlády Václava IV. r.1379. Za zmínku stojí, že ve staročeštině znamenal význam mužského jména Nevřeň člověka nenáviděného a obávaného.

Osobní jméno „Nevřěn“ s analogií podle významu „vříti na koho“ = nenáviděti, znamenalo asi „nenáviděn, obáván„.
Mužské jméno Nevřeň se v 15. století změnilo v Nevřem (asi nějakou analogií, když lidé již jménu nerozuměli). Nakonec se Nevřem změnilo v Nebřem a posléze v Nebřen.